Nechtěně jsem objevil moravský Říp

Vrchol Děvín u Mikulova a hora Říp v Čechách jsou si nejen velmi podobny, ale možná mají i podobnou historii.

Až teprve včera jsem si uvědomil, jak je to krásný kopec. Prošel jsem ho několikrát s turisty, projel jsem ho také párkrát na kole a až včera, kdy jsem se na něj koukal dvakrát ze zastávky v Šakvicích, kde stojí vlak při cestě z Břeclavi do Brna, jsem zjistil, jak jsou ty Pavlovské vrchy mimořádně krásné a velmi podobné českému Řípu. Vystupují, stejně jaké hora Říp, z roviny, mají zalesněnou stranu od severu, odkud je na ně nejlepší pohled a při západu slunce vystupují ze země jako život při zrození světa. Zatímco hora Říp má jen 455 m a na vrcholu je románská rotunda sv. Jiří, nejvyšší vrch Pavlovských vrchů (lidově Pálavy, po které je pojmenován i jeden druh hroznů) Děvín je o něco vyšší a se svými 549 značně vyčnívá nad okolí. Děvín se od Řípa také liší tím, že má na vrcholu takovou viditelnou bambulku ve formě televizního vysilače. Když jdete na horu Říp, můžete si tam jen tak odskočit, zatímco, když chcete zdolat kopec  Děvín, musíte počítat s celým víkendem. Je to perfektní vycházka a cestou narazíte ještě na další dvě stavební pamětihodnosti - zříceniny. Když se říká, že na horu Říp kdysi dorazil praotec Čech a rozhodl se tam usadit, my můžeme říci, že na Pálavu kdysi dorazil praotec Lovec mamutů a rozhodl se zde usadit. A to se nejen domníváme, ale i víme, protože se zde našla nejen Věstonická venuše, ale těsně u obce Pavlov je otevřen i moderně zbudovaný Archeopark, kde vám ukáží nejen místa odpočinku několika osob, ale i hromadu kostí od různých zvířat uloženou na hromadě po místních starověkých hodech.  A zatímco Říp leží docela vzdálen od civilizace, v obci Pavlov, která leží přímo na svahu, a která je známa jako vinařská obec, si můžete odpočinout a budete-li mít štěstí a nebude-li v restauracích přeplněno, můžete se i najíst a pokochat nejen přírodou, ale i dobrým vínem.

A zatímco tam pod kopcem kdysi běhal můj pradědeček za prababičkou, já jsem se na horu díval zdáli a říkal si, jak je to někdy na tom světě krásné.