Kuřák – živočich na vymření

Tak nějak by stručně znělo telegrafické hlášení, které by poslal Marťan, který by přistál začátkem června roku 2017 na našem území.

Nacházím se přibližně ve středu Evropy, v prostoru, kterému se říká Česko. Na tomto území žijí především lidé, kteří se dělí na dvě podskupiny a to kuřáky a nekuřáky. Po tom, co jsem si přečetl několik aktuálních článků v novinách a na internetu o tom, co se tu děje, mě nejvíce zaujaly ty, které popisují stav věcí po tom, co zde začátkem června vstoupil v platnost nový zákon o kouření. Z dostupných informací se jedná o značný zásah do soukromí mnoha jedinců.  Jsem tímto stavem nejen překvapen, ale přímo zděšen a mám velké obavy o budoucnost kuřáků. Celou včerejší noc jsem nespal a přemýšlel nad tím, jak této skupině pomoci. Řešení jsem zatím nenašel. Tolik telegrafická zpráva zaslaná na Mars.

Tak mnoho toho za tak krátkou dobu nakydat na EU, vládu a poslance, to se málokdy vidí a ještě hůře čte.  Jednoduše, všichni jsou špatní, jen kuřáci jsou v právu. Jejich právem je jen jejich osobní svoboda a to neomezená. Že existuje doplněk k osobní svobodě, který říká, že v právu jsem jen do té doby, dokud neomezuji práva někoho jiného, to některým kuřákům může být někde v kalhotách.

Co pozitivního přinesli kuřáci na tento svět? Ať koukám doprava, doleva, nahoru nebo dolů, nic nenacházím.  Podívám-li se na negativa, je jich nemálo. Nastoupí-li kuřák do dopravního prostředku, zasmrádne celý autobus nebo vagon. Chodíte-li do hudební školy, kde se učíte hrát na nějaký dechový hudební nástroj a máte-li učitele kuřáka, téměř nic horšího vás nemohlo potkat. Pokud právě dokouřil a potom vám ukazuje, jak máte hrát, věřte, že máloco je potom tak odporné jako ten dřevěný plátek, strojek nebo kovový nátrubek, který si potom vy musíte dát do úst. Holt cucání silně ohořelé větvičky po dobu 15 až 20 minut není nic příjemného.

Po kuřácích jsou oplivaná místa kolem laviček, na mnoha místech leží kvanta cigaretových špačků. Moc esteticky to nevypadá nikde, kde se kuřáci zdržují.

Zubní lékaři – určitě není nic příjemného po dobu osmi hodin se dívat do cizích úst. A když na vás v ordinaci někdo dýchne ze zakouřených úst nebo máte pracovat se zuby zažloutlými, je to ještě horší. Osobně se divím, že v čekárnách některých ordinací ještě nevisí cedulka s nápisem „kuřáci platí jednorázový příplatek za ošetření chrupu  xxx Kč“.

Značná část kuřáků si také osvojila jedno pravidlo. Máš-li něco v ruce a nevíš, co s tím, hoď to na zem.  Začalo to odhozením první zápalky, potom následovaly další předměty – krabička od zápalek, krabička od cigaret, špaček, postupně se to rozrůstalo, takže dnes je už možné odhodit téměř vše. Kdo by dnes řešil problém s prázdnými nápojovými láhvemi a házel je někam do koše, když zem to unese.  Naštěstí ne všichni tento zlozvyk přijali a nepraktikují ho, protože jim to prostě nejde. Ne všem je blízké pravidlo po nás potopa a dokážou myslet i na další generace.

Daně z tabáku a tabákových výrobků. I zde zdání klame. Vaše dobrovolné příspěvky do státního rozpočtu formou daní jsou zanedbatelné proti škodám, které tím působíte. Odvody z tabákových výrobků ročně představují asi 70 miliard korun. To jsou peníze, které by se daly utratit daleko účelněji, ale když se vyhodí tímto způsobem, potom není na jiné, daleko potřebnější nákupy. Co představuje těch 70 miliard korun v peněžence?  Při současném průměrném příjmu 320 tisíc korun za rok, to představuje asi 220 tisíc pracovních míst, což je více jak 4% z celkové výše práceschopného obyvatelstva. (Pro objektivitu je třeba těch 220 tisíc snížit o 1200 zaměstnanců v Kutné Hoře a další, které obchod s tabákem živí.) A tito lidé prostě nepracují, protože jejich produkci nemá už kdo koupit. Dá se tedy říci, že přičiněním kuřáků se snížil celkový objem produkce o více jak 4 % a zvýšila nezaměstnanost o stejnou výši.

Jestlipak znáte druhou část z Bezručovy básně? Asi ne, tak vám ji jen tak na okraj připomenu.  Zde je: Sto roků v hospodě žil, mlčel jsem, sto roků kouř těžký jsem dýchal, za sto let v těle bezmasém, plíce mi na dehet ztuhly.

Psaní má být proto především hledáním pravdy a spravedlnosti a ne vyléváním si zlosti na všechny možné osoby.