Jak rychle zbohatnout a přitom ještě udělat dobrý skutek

18. 06. 2019 10:58:24
Před několika dny jsem se vrátil z poznávací cesty dvou bývalých sovětských republik – z Gruzie a Arménie a rád bych vám touto cestou o nich podal svědectví a snad i určitá doporučení

Jsou to země hodně zaostalé a bude jim asi dost dlouho trvat, než se z nich stanou země, kde většina obyvatelstva bude mít práci a když už práci, tak alespoň trochu dobře placenou. Náš člověk, pokud by se tam přiženil nebo přivdal, by jakžtakž dokázal žít snad jen v hlavních městech, to je Tbilisi nebo Jerevanu, kde se počet obyvatel pohybuje kolem jednoho milionu, v těch ostatních městech nebo na venkově by se s tou bídou asi jen těžko vyrovnával. Zatímco nabídka zboží v těch velkých městech je docela dobrá a srovnatelná i s tím, co je u nás, to, co nabízejí drobní prodejci na venkově, je skutečně až k pláči. Kdo chce najít nějakou lepší práci, musí prostě do hlavních měst nebo cestovat do Ruska. V obou hlavních městech se skutečně hodně staví hlavně nové hotely, budovy pro banky a dobře prosperující soukromé firmy a státní aparát a najde se tam i několik pěkných domů pro nové zbohatlíky z podnikání. Mě asi nejvíce překvapilo, že ulice hlavních měst jsou prakticky celý den přecpány osobními auty, a to ne "barzjakými", nejčastěji tam vidíte značky japonské, německé a americké, přitom se nejedná o žádné ojetiny, ale pěkná nová vozidla. Kde na to berou, to skutečně nevím. Takže začít tam podnikat s auty, to by už asi bylo pozdě.

Čeho je tam nedostatek, jsou barvy na kov a dřevo, snad i štětce a vůbec natěračské potřeby, omítkové barvy a vše, co je s tím spojeno. A pokud byste tam vyvezli i ostatní stavební materiály, myslím, že byste se mohli obávat o svoje ruce, aby vám je neutrhli. Dále by se tam vyplatilo vyvést velké množství nových dveří i se zárubněmi, balkóny nebo alespoň materiál na obnovu balkónů a hodně střešní krytiny. Když projíždíte městy, vidíte, že jak se nové domy v minulosti postavily, tak s nimi nikdo nic neudělal a ani se o ně nikdo nestará. Okna i balkony chátrají a rezivějí a člověk se diví, že to všechno ještě drží pohromadě. To teď píši o hlavních městech, co vidíte na vesnicích a těch různých samotách, to si nedovedete představit, v takových podmínkách byste dlouho nevydrželi žít. V obou zemích by určitě nebyla nouze o stavební pozemky pro nové firmy, protože po tom, co se tyto země odtrhly od Ruska, Rusové si převezli značnou část výroby na svoje území, takže mnohé firmy tam zanikly. Je tam skutečně hodně prázdných továrenských budov, které by ale bylo potřeba přebudovat ke svým potřebám.

V obou zemích je prakticky v plénkách cestovní ruch, i když ti, kteří se tomu začali věnovat, se mají docela dobře, protože lidé tam začali cestovat. Zatímco Gruzie (oni si říkají Georgia a to podle sv. Jiří – džordž), je převážně nížinatá oblast (ale moc se tam toho nepěstuje, protože půda je tam špatná a volně pasoucí krávy vyhublé), Arménie je už hornatá země i s mnoha kopci nad 2 tisíce metrů. Ani tam se zemědělstvím nedá uživit, i když jsou tam výjimky, kde se v údolích daří ovoci, zelenině a vinné révě. Podnikaví lidé by tam mohli vyvážet jízdní kola, kterých jsem tam napočítal dohromady snad pět v obou zemích, a protože by tam v některých výše položených oblastech, kde je prakticky stále sníh, mohla brzy vyrůst i centra pro zimní lyžování, tak by se tam dalo vyvážet nebo i začít vyrábět zboží tohoto typu.

Dobrý skutek byste například udělali i tím, že byste tam dovezli prázdný nákladní vlak a naložili na něj železný šrot, který se tam všude povaluje a nikdo si toho nevšímá. Obě země byste očistili a šrot někde v Evropě zpeněžili. Je ho tam skutečně hodně.

Co se týká památek, mají jich tam docela dost, protože jsou to historické země. Nejznámější z nich jsou určitě ty církevní, které jsou rozesety po celém území. Viděli jsme tam skutečně hodně starobylých kostelů z doby 3.-10. století , z doby začínajícího křesťanství. Jsou zpravidla prostorově malé, kamenné a bez vnitřního vybavení jen s jednoduchým oltářem. Výzdoba tam není prakticky žádná a jsou v důsledku „socialismu“ v dost špatném stavu. Často tam narazíte na kněze a řeholníky, kteří se s vámi rádi dají do řeči. Snaží se vám toho hodně říci o historii, ale potřebujete k tomu tlumočníka, kterého jsme náhodou měli. U kostela je také hodně klášterů. Jsou to velmi jednoduché stavby. Řeholníci žijí většinou sami ve svém pokojíčku. Kláštery byly velmi často stavěny na kopcích a málo dostupných místech, protože správný mnich měl žít sám a neměl být viděn ani slyšen. Tak to alespoň bylo v začátcích, to je do toho 5. století.

V hlavním městě Arménie Jerevanu na vás určitě nejvíce zapůsobí dvě věci.

1. Památních genocidy Arménů: samotná postupná likvidace prý začala kolem roku 1886 a skončila kolem roku 1924. Nejhorší to bylo kolem roku 1915. Za tu dobu mělo být vyhubeno 1,5 milionu Arménů. U památníku, který má tvar otevřeného vředu, je vysazeno prý 1,5 milionu stromků, jeden stromek = jedna oběť. Vysadili je tam přední politici z celého světa, my jsme tam našli tři od našich předních politiků. Jinak Arménů má žít kolem 10 milionů, přitom doma žijí asi 3 miliony a ve světě zbytek, nejvíce v Rusku, USA a Francii.

2. Obrovský kužel sopky jménem Ararat. Sopka je už vyhaslá, je vzdálená od Jerevanu asi 60 km, ale za dobrého počasí je krásně vidět. Takové štěstí jsme měli i my. Vůbec se nedivím, že vstoupila do Bible a měl na ní přistát bájný Noe se svojí lodí. Je vysoká přes 5 km, tedy vyšší než nejvyšší hora Evropy a pokud se na ni koukáte, vidíte převýšení 4 km, což se málokde vidí. Přiblížit se k ní můžete tak max. na 40 km, protože je už na tureckém území, které jim kdysi vzali Turci. Ti Arméni to vůbec mají těžké, moře nemají, jezdí proto vlakem do Gruzie, částečnou náhradou je pro ně velké jezero Sevan, které je ve výšce 2000 m, takže je celoročně hodně studené. Se dvěma sousedními státy jsou ve válečném stavu a to kvůli území a tím pádem i kontakty jsou na bodě mrazu. Jedná se o Ázerbájdžán a Turecko.

Oba národy jsou velmi pohostinné, jí se tam hodně zeleniny, hodně nekvašeného chleba - takové placky, které se pečou přímo na místě. Určitě vás pohostí dobrým vínem nebo dobrým koňakem. Budete se tam určitě cítit velmi dobře.

Autor: Jan Lunga | úterý 18.6.2019 10:58 | karma článku: 19.30 | přečteno: 895x

Další články blogera

Jan Lunga

Fotbal potřebuje změnu pravidel stejně jako ryba čerstvou vodu

Začíná další fotbalová sezona, všichni fandové se na ni moc těšíme, jen máme obavy, že víc jak o sport tam půjde o „šachy“, které budou provádět funkcionáři, rozhodčí nebo samotní hráči.

11.7.2019 v 0:49 | Karma článku: 9.86 | Přečteno: 271 | Diskuse

Jan Lunga

Pane prezidente Zemane, měl byste konečně vystoupit v případu pana Babiše

Bez ohledu na to, jak skončí dnešní hlasování o důvěře k vládě České republiky, měl by se k tomuto problému jasně vyjádřit současný prezident. Chce to oprostit se od určitých frází a otevřeně lidem říci, jak to je.

26.6.2019 v 13:42 | Karma článku: 15.70 | Přečteno: 598 | Diskuse

Jan Lunga

V Česku je moc dobře, lidé už nechtějí peníze ani zadarmo

Všichni, kteří u vás zazvoní, nejsou darebáci, kteří chtějí zneužít vaší důvěryhodnost. Jsou takoví, kteří rozdávají dárky i v létě. Máme ale problém najít někoho, kdo peníze nebo dárek přijme.

8.10.2018 v 12:15 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 1703 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jaroslav Babel

Léto roku devatenáctého (1.)

Potřetí v tradičním termínu a prakticky po stejné trase, ovšem s novými cíli. A jestliže jsem dříve čtenáře lákal na bloudění i nečekané příhody, na vše jmenované došlo i tentokrát. Taková byla první cesta léta roku devatenáctého.

16.7.2019 v 11:04 | Karma článku: 7.67 | Přečteno: 134 | Diskuse

Klára Žejdlová

Kam až může vést pověrčivost aneb když po černé kočce auto nejede

Italové jsou opravdu pověrčivým národem. Jsou tak pověrčiví, že mi nad tím občas rozum zůstává stát. Takové to české tvrzení, že rozbité zrcadlo znamená sedm let neštěstí (a tím to končí), je jen slabým odvarem.

15.7.2019 v 15:54 | Karma článku: 15.81 | Přečteno: 495 | Diskuse

Martin Faltýn

Z Prahy přes Istanbul do Malajsie a zase zpátky - 6

Kuala Lumpur - tak rozmanité město jste neviděli. Pořád tu mám co objevovat. Při letošní návštěvě se mi konečně podařilo navštívit Petronas Towers i jiná místa. Mělo to jednu vadu: bylo to s turistickým maniakem

15.7.2019 v 13:08 | Karma článku: 9.87 | Přečteno: 205 | Diskuse

Radek Mikulka

Ztraceni v Ho Chi Minhově Městě

Po dvou měsících jsme dorazili do města. Na první dobrou dost nezvyk, záhy jsme ale pochopili, že Ho Chi Minhovo Město je samo o sobě docela slušná divočina. A v divočině my to už umíme.

15.7.2019 v 9:59 | Karma článku: 7.72 | Přečteno: 267 | Diskuse

Vojtěch Marek

17 000 km stopem domů z Kamčatky XXVII

Putování jednoho kluka od Pardubic z Kamčatky domů. Stopem. Z Kamčatky přes celou Sibiř, Ural až do Archangelsku. A pak přes Petrohrad a Ukrajinu domů. O vesničkách na severu a bydlení u cizích lidí.

15.7.2019 v 8:50 | Karma článku: 23.61 | Přečteno: 422 | Diskuse
Počet článků 68 Celková karma 14.95 Průměrná čtenost 1466

Je mi něco přes 60 let, ekonom, Hodonín. Ve volných chvílích se věnuji různým analýzám ať ekonomickým, sportovním, ale i společenským. Mým cílem není jen kritizovat, ale především hledat cesty, jak a čím věci vylepšit.

lunga.jan@gmail.com

 

Seznam rubrik

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz