Proč se ti Rusové na hranicích s Ukrajinou tak urputně brání?

Také je vám konflikt, který vznikl na hranicích Ruska a Ukrajiny nepříjemný? Ano? Tak potom jsme na stejné lodi. Dost jsem o tom přemýšlel, ale až teprve v poslední době tomu začínám trochu rozumět, aniž bych byl nějaký Putinovec.

Informace z médií jsou hodně jednostranné, protože se nám za socialismu Sovětský svaz stal úhlavním nepřítelem a tak se to s námi veze stále dál. Vše, co se v Rusku stane, je špatné a naopak, co přijde ze Západu je dobré. Dovolím si proto předložit zprávu o vzniku a dění na rusko-ukrajinské hranici v upravené podobě jak ji vidí běžný ruský člověk. Zaměním tam názvy, abych dosáhl toho, že se na to nebudete dívat jako na něco cizího, ale naopak na něco, co sami poznáte. V mém případě se bude dokonce jednat o něco, co jsem sám zažil na česko-slovenském pomezí. V textu si potom nahraďte české názvy za ruské konkrétně:

Česko se změní na Rusko, Slovensko na Ukrajinu, Praha na Moskvu a Československo na Sovětský svaz. 

 Narodil jsem se v Česku, vyrostl jsem také tu, ale oženil jsem se na Slovensko, kde už 30 let žiji. Celá manželčina rodina bydlí na Slovensku, moje v Česku. Po rozpadu Československa mi nastaly určité problémy, protože jsem se začal pohybovat mezi oběma státy. Ze začátku to bylo jednoduché, potom už složitější, protože jsem musel při cestě k rodičům ukazovat na hranicích občanských průkaz a tak jsem se tam vždy zdržel. To mi moc nevyhovovalo. Nějak jsem se ale s tím smířil, i když mi celé toto rozdělení způsobilo dost problémů. Můj vztah k Česku nijak neochabl, za hlavní město stále považuji Prahu. Na základě informací, které se ke mně a mnoha mým kamarádům dostávají, má přijít k tomu, že Slovensko chce Evropská Unie odtrhnout od Česka, připojit k sobě a tak začlenit do EU. Různou formou propagandy se dozvídám, jak jsou Češi špatní a nespolehliví a proto si nezaslouží žít ve spolku se Slováky. Češi se také považují za světovou velmoc a chtějí ovládnout značnou část světa a my na Slovensku jim v tom máme ve spojení s EU zabránit.

Moje osobní zkušenost se životem na pohraničí je ale obrácená. Všichni tam dobře vycházíme, navzájem si pomáháme, rozdílnost v řeči nikomu nevadí, protože je tam mnoho smíšených manželství a tak se tam mluví všelijak. Smířil jsem se už s mnohým, ale nemohu se smířit s tím, že se v blízkosti mého domu zbuduje hranice, která bude dost tvrdě střežena, překročení může člověka stát i život. Určité území tu bude sloužit jen jako vojenský prostor, proto bude nepřístupné (v okolí řeky Moravy).  Bude omezen můj manévrovací prostor, protože na polovinu území nebudu moci vůbec vstupovat (Česko). Co mě ale nejvíce štve je to, že celá moje nejbližší rodina, bude žít v zahraničí a pokud se budu chtít za nimi přijet podívat, budu si muset vyžádat na českém velvyslanectví v Bratislavě vízum, takže v případě úmrtí některého českého člena rodiny nebudu moci přijet pro krátkost času.

Ptám se proto všech rozumných lidí, co mám dělat proto, abych nerozbil manželství a zároveň mohl dál zůstat v kontaktu s Českem. Pokud nedojde k nějaké rozumné dohodě mezi EU, Českem a Slovenskem, nezbývá mi nic jiného, než spolu s ostatními Čechy žijícími na Slovensku se bránit i zbraněmi proti násilnému rozdělení těchto států a vytvoření nevyhovujících podmínek pro normální soužití mezi lidmi, kteří si rozumí. Pokud ale k rozdělení dojde, bude to tu vypadat jako při rozdělení Berlína na západní a východní, což se mi velice příčí, protože jsem to tam zažil. Bude to zde velice napjaté a nebezpečné.  Doufám, že představitelé EU tuto situaci pochopí a nebudou s Českem jednat jako se svým úhlavním nepřítelem, ale vytvoří tu takové podmínky, které budou sloužit ke spokojenému životu na obou stranách hranice. Nerad bych totiž bral zbraň do ruky a po někom střílel jen kvůli tomu, že se chci občas podívat domů. Není to můj smysl života.

Dodatek:

Pokud se tedy vžiji do situace takových Rusů žijících v pohraničí na Ukrajině, vůbec se nedivím, že se brání násilné politice Ukrajinců, žijících daleko od hranic s Ruskem, kterým je zřejmě lhostejný osud rodin někde daleko v pohraničí.  Politika nového směřování země je jedna věc, ale myslím, že je třeba přihlížet i na to, pro koho se dělá a komu má sloužit. Samotného Ruska bych se v dnešní době už zase až tak nebál, protože i oni už pochopili, že v dnešní době je daleko lepší a jednodušší svět ovládnout ekonomicky než politicky a vojensky a proto bych se pokoušel najít cesty, jak se sbližovat a ne rozdělovat.