Lidé si dávají do nového roku různá přání, proto i já bych si dovolil uvést pár přání, která by se neměla týkat jednotlivců, ale celých kolektivů.
Protože jsem pracoval přímo ve výrobě jako dělník v Brně, na Slovensku a na Hodonínsku ve 4 firmách s více než 500-ty zaměstnanci, získal jsem tak dostatek zkušeností, která bych rád uveřejnil formou určitých přání. Článek uvádím se zpožděním, protože jsem měl technické problémy dostat se na svoji stránku.
Dne 3. ledna hlásili ve zprávách, že průměrná výše důchodu v ČR je něco přes 11.300 korun.
Přál bych proto všem zaměstnancům, aby jejich mzda byla odpovídající výši průměrného důchodu, aby ti co manuelně pracují 8 – 12 hodin denně a jsou za nimi vidět hmatatelné výsledky, měli mzdu převyšující tuto částku a nemuseli si stydět za to, že jsou zaměstnanci dané firmy, která si jejich práce příliš neváží nebo ji nedokáže docenit. Velmi aktuální je to zvláště v dnešní době, kdy lidé jsou firmou přinuceni pracovat pravidelně o sobotách i nedělích, v noci a často na dvanáctihodinových směnách a jejich odměna za práci i se všemi příplatky je často jen o pár korun vyšší než průměrný důchod. Z čeho tito lidé mají dnes žít, pokud si běžně neodpracují ještě několik hodin přesčasů a z čeho budou žít v důchodovém věku, toť otázka. Proto by se vláda, rozhlas, televize a tisková média neměli zajímat jen platy poslanců, státních zaměstnanců, lékařů a zdravotních sester, hasičů a policistů, ale i platy obyčejných pracovníků a dělníků, bez kterých se tato společnost neobejde.
Stejně tak bych přál všem, kteří musí chodit na dvanáctihodinové směny, aby nároky na ně kladené vydrželi. Ono totiž neplatí, že taková směna je jeden a půl násobkem námahy běžné osmihodinové směny, ale tuto hodnotu daleko převyšuje a to hlavně tam, kde se jedná o souvislou stereotypní práci a kde jste tak vytíženi, že pokud si potřebujete někam odskočit, musíte si za sebe najít nějakou náhradu. Opotřebení takových pracovníků je vyšší, a proto je potřeba i delší čas na regeneraci. Skutečnost v dnešní době je ale opačná. Jak už jsem výše uvedl, lidé místo odpočinku musí do práce na přesčasy, jinak by jen těžko přežívali ze základního příjmu. Tato nestandardní změna práce a její důsledky budou určitě v nejbližší době podrobeny hlubšímu zkoumání a to jak ze strany sociologů nebo psychologů, tak i lékařů a Úřadů práce.
Také bych vám přál, abyste při vstupu do nového zaměstnání narazili na trpělivé nadřízené, kteří by vás nechápali jen jako součásti určité pracovní skupiny, výrobního soukolí nebo dokonce jako méně schopné roboty. Nechť vám dají dostatek času na to, abyste se na daném pracovišti naučili co nejvíce prací nebo pracovních operací a mohli tak pracovat na vícero pozicích. Nechť vás hned neporovnávají s těmi, kteří tam pracují rok a více a jednotlivá pracoviště si už několikrát obešli Tuto dost slabou a zanedbávanou stránku firmy nechť co nejrychleji pochopí menežment firmy, aby si uvědomil, že na kvalitní a odpovědnou práci musí být i stabilizovaný kádr a ten je zase závislý od výše mzdy. Žádný učený z nebe nespadl, každý člověk potřebuje přiměřený čas, aby se něco naučil. Ono totiž téměř na každé pracovní pozici platí, že každý člověk je po čtvrt roku na vyhození, po půl roku dobrý, po třičtvrtě roku výborný a po roce nenahraditelný.
Také bych vám přál, aby se změnil postup informaci ve firmě. Tam, kde převažuje postup informací zdola nahoru, jako tomu bylo v době minulé, nechť co nejrychleji dozní a je nahrazen postupem obráceným shora dolů. Nemělo by být směrodatným to, co nahlásí dělníci do svých výkazů, ale co se zaeviduje v účetnictví na základě podkladů a výstupů odbytu a po zohlednění výsledků z podnikové kontroly, případně jiných zdrojů informací. Takové údaje nechť se co nejrychleji dostávají až na místa realizace, aby vytvářely zpětnou vazbu a staly se podkladem pro případné nápravy. Kdo tento trend včas nezachytí, ten se jen těžko udrží v dnešním konkurenčním prostředí.
Také bych vám přál, aby se na vašich pracovištích vyskytovalo jen tolik pracovníků, kolik je třeba. Nikdo se necítí dobře, pokud cítí svoji nevytíženost nebo zbytečnost a musí předstírat práci a svoji vytíženost tím, že často opouští svoje pracoviště z nepracovních důvodů.
Také bych vám přál, aby prazvláštní, ale moderní nešvar poslední doby, to je dvanáctihodinové pracovní směny se brzy omezily jen na takové firmy a pracoviště, kde je to potřebné nebo nevyhnutelné. Tam, kde se dá pracovat jen osm hodin, aby převládla tato pracovní doba. V posledních letech u nás vznikly nové firmy a provozy, které rozjely novou výrobu, čímž se zpravidla zadlužily. Firmy se to snaží z velké části kompenzovat čtyřsměnným provozem a tedy maximálním vytížením strojů. I nejdražší stroje však mohou být efektivně využívány při dobré organizaci už při dvousměnném osmihodinovém provozu, takže kde jedou více hodin, vytvářejí pro firmu mimořádný zisk. Tímto firma hodně ušetří na tzv. odpisech neboli přenesení ceny stroje do hodnoty nového výrobků. Tuto ušetřenou částku tak firma může bez problémů použít na dovoz a odvoz svých pracovníků do zaměstnání a to i 3x za den, aniž by to nějak mimořádně ovlivnilo jejich výsledek hospodaření.
Také bych vám přál, aby vám vedení firmy stanovilo motivační složku buď pohyblivou, nebo formou prémií. Odměny nechť vám vyplácí vždy, pokud splníte požadovaný cíl a ten nechť je reálně stanoven tak, aby vás motivoval k zvýšené výkonnosti. Cíle nechť jsou vám předem jasně stanoveny a pravidelně buďte informování o tom, jak se vám daří cíle firmy plnit. Firma, která na odměny nemá, nechť vám je neslibuje, aby si potom hledala výmluvy, proč vám je nevyplatit. Ještě lepší formou je forma pohyblivé mzdy, která by byla závislá skutečně jen na množství a kvalitě odvedené práce. Pracujte ve firmě vám takto přející, vy ji to svojí prací vrátíte. Pohyblivá složka by jen mimořádně měla být závislá od hodnocení mistrů, případně jiných nadřízených pracovníků, protože málokterý vedoucí dokáže své hodnocení veřejně obhájit. Kvalita takového posuzování je často velmi ovlivněna málo spolehlivým lidským faktorem, to je kámarádcovstvím, donášením na druhé, pomlouváním apod. a vytváří ve společnosti jen „blbou náladu“.
Také bych vám přál, abyste hluk na pracovišti byli schopni snášet bez větších problémů a pokud už tam je, aby vám tuto situaci ještě nezhoršovalo nějaké soukromé rádio bezohledného kolegy.
Přál bych vám také, aby firma, která zápasí s nižší kvalitou práce a odběratelé mají výhrady ke kvalitě vašich dodávek, aby se tyto informace jen neututlávaly někde nahoře, ale dostávaly se do těch nejnižších pater, to je do výroby, kde byste se sami mohli zamyslet nad problémy a snažili se je vyřešit. Není vždy důležité plnit jen co do objemu výroby, ale také kvalitně a pokud informace dostanete, vy na nápravu určitě máte. Vy jen o těchto problémech nevíte, a proto to není vaše chyba, že odběratelé nejsou vždy plně spokojeni. A to je základní strategická chyba firmy – špatná informovanost.
