Za nízké mzdy se nevyplatí pracovat

Asi před 14 dny vyšel zde na blogoch článek o firmě AVX Bzenec. Ten si zde stále můžete přečíst, ale už není v původním znění. Musel jsem ho pozměnit, protože prý nebyl plně pravdivý, ale samotní spolupracovníci měli jiný názor.

To, co si tam teď můžete přečíst je už jen takový odvar. Já jsem se stal vlastně přes noc takovým podnikovým hrdinou, protože obsah  článku se stal mezi pracovníky firmy brzy známý a jejich závěr byl takový, že se konečně někdo ozval a vyšel s pravdou ven, aby upozornil na určité nedostatky, které firma využívá jako nástroj svého mocenského postavení v této oblasti. A i když článek byl napsán na jednu firmu, po svých zkušenostech i z jiných firem, mohu říci, že se netýká jen jí, ale mnohých dalších, které zde začaly fungovat po roce 1989. Rozhodl jsem se proto, že své poznatky zevšeobecním, aby se poznali i v jiných firmách a uvědomili si, že se sem zavedlo jakési bezpráví, které odnáší obyčejní lidé.  Přímo na Vlajce prezidenta České republiky je napsáno Pravda vítězí a i když je pravda pro někoho příliš těžká, nakonec vždy zvítězí a pokud se jí to ještě nepodařilo, je společnost v jakési válce a bude v ní do té doby, dokud pravda nezvítězí.

Tak tedy začneme.

U nás se firmy běžně rozdělují na malé, to je do 50 zaměstnanců, střední do 500 a velké nad 500 zaměstnanců. Pro ty velké platí, že mají dost široký sortiment výroby, více odběratelů, jsou na trhu už několik desítek let, mají dostatek kontaktů, zkušeností a odborníků, takže je nějaká změna na trhu hned tak nevyvede z rovnováhy.  Vedení firmy si už jistě umí předem spočítat, jaké bude mít vstupy do výroby, náklady z provozu a firemní zisk, tedy jakousi rentabilitu výroby. Také si musí být vědomo toho, kde investuje a jaké jsou tam náklady energetické, ale především mzdové.  U těch mzdových by firma měla dodržovat určitá pravidla v dané společnosti, kde by nemělo platit toto:  Já budu vyrábět velké množství výrobků, budu lidem vyplácet mzdy, ale i když budu mít na daném trhu významné postavení, předpokládám, že moje výrobky si budou kupovat lidé z jiných firem, protože tam mají vyšší mzdy. Pokud půjde nějaká velká firma právě s takovým záměrem investovat do dané oblasti, podaří se jí akorát tak destabilizovat poměry v dané oblasti, protože si značná část obyvatelstva, která bude závislá na příjmech z dané práce, nebude moci dovolit pořídit ani to, co sami vyrábějí.  A kdyby tak rozmýšleli ve všech firmách, neprodalo by se prakticky nic, protože by lidé na nic neměli.  Velké firmy mají nejlepší podmínky na stabilizaci pracovníků, od výše jejich mezd se potom odvíjejí mzdy i v jiných okolních firmách, které však už zpravidla nedosahují výše vůdčí firmy, která si vyšší mzdové výdaje může dovolit. Tímto se tak stabilizují poměry na trhu s pracovní silou, většina lidí pracuje právě tam a menší firmy si buď přitáhnou jen odborníky  nebo osoby z blízkého okolí.  Všeobecně řečeno, lidé musí přecházet za spolehlivým výdělkem do velkých firem a ne obráceně, jinak se destabilizuje pracovní prostředí.

Co to tedy v praxi znamená? Protože všichni nečetli můj předcházející článek, některá pravidla nebo otázky zopakuji.

1. Minimální mzda k 1.1.2016 stanovená vládou je 9900 Kč. Je logické, že takovou mzdu by měli pobírat ti, kteří vykonávají nenáročné a jednoduché práce, to je takoví, kteří na něco dohlížejí, občas zkontrolují  resp.  pracovní činnost nevykonávají  po celou pracovní dobu.  Ti, co vykonávají práce fyzicky náročné, bez možnosti odpočinku, v časové tísni, ve ztíženém pracovním prostředí, to je hluku, špatně klimatizovaném prostředí, v nepřetržitém provozu, dvanáctihodinových směnách a jiných podmínkách, by měli mít už v základní mzdě zohledněné tyto pro práci zhoršující podmínky. Budeme-li vycházet z faktu, že průměrná mzda v ČR je dnes na úrovni 28 tisíc korun, potom základní mzda dělníků, moderně se říká operátorů, by se měla pohybovat na úrovni:

Minimální mzda 9900 a příplatek za:  nepřetržitý provoz 1000 Kč, dvanáctihodinové směny 1000 Kč, hlučnost 1000 Kč, fyzicky náročnou práci 2000 až 3000 Kč. Počítám-li dobře, mělo by se jednat o částku kolem 15 tisíc korun hrubého. Ani toto není bůhvíco, ale připočteme-li k tomu ještě příplatky za práci v noci, o víkendech, případně přesčasy, které by ale měly odpovídat Zákoníku práce, potom by se člověk už nemusel stydět za to, že pracuje v takové firmě.  Převedeme-li základní částku na hodinovou mzdu a budeme-li vycházet z měsíčního fondu pracovní doby, který je v takovém provozu kolem 165 hodin, potom dolní hranice hodinové mzdy bez příplatků se musí pohybovat na úrovni 90 korun. O takové částce se pracovníkům mnohých i velkých firem může jen zdát, výjimkou jsou jen ti, kteří tam pracují už hodně dlouho nebo zastávají řídící funkce.

Dá se také říci nebo napsat obráceně. Cena práce na takovém pracovišti je minimálně 90 korun. Pokud firma za takovou práci někomu platí např. 75 korun za hodinu, potom taková osoba vlastně každou hodinu financuje firmu 15-ti korunami, což za měsíc představuje téměř 2,5 tisíce korun. A já se ptám proč, z jakého důvodu má obyčejný člověk financovat firmu, když se k tomu nijak nezavázal a ani nemá důvod takovou firmu úvěrovat, když mu to firma nikdy nevrátí. Proč taková firma zneužívá dobroty takového jedince, když na to nemá žádné ani nejmenší morální právo?

2. Když průměrná mzda pracovníků Škody Mladá Boleslav má být asi 36 tisíc korun a ti lidé nedělají o mnoho náročnější práci než v Bzenci a podobných firmách, které jsou jejich dodavateli, proč mají být tito pracovníci tak znevýhodněni proti pracovníkům Škodovky?  Zneužívá ona, případně jiní koncoví výrobci svého postavení a diktuje svým dodavatelům tvrdé cenové podmínky dodávek? Měl by se nad tím někdo zamyslet.

3. Dvanáctihodinová pracovní doba. Naši pradědové si před více než 100 lety vybojovali osmihodinovou pracovní dobu, to je dobu, kdy by se lidé kromě práce a spánku mohli věnovat také rodině, případně jiným osobním zájmům. Bohužel nekompromisní kapitalistické zájmy a lidská bezohlednost přivedli nám sem znovu tyto pracovní podmínky. Kdo to nevyzkoušel, neví, o čem píši, kdo tak pracuje, nemusím mu to vysvětlovat. Je to hazard s lidským zdravím, lidskou psychikou, jedinečný základ pro narušení původně dobrých rodinných nebo mezilidských vztahů.  Tak, jak se zatím šeptá nebo dokonce i nahlas mluví o zakázání práce v noci v celé EU (budou samozřejmě výjimky, kde to nejde), tak se brzy začne mluvit, psát a analyzovat práce dvanáctihodinových směn a snad se brzy stanoví nějaké pravidlo, které bude říkat, že mezi dvěma směnami musí mít pracovník více volného času, než kolik ho stráví na pracovišti. A protože žádné jedenácti ani desetihodinové směny nepřicházejí pro nepřetržitý provoz do úvahy, prosadí se znovu návrat k osmihodinovým směnám. Jen tak budou lidé schopni v práci dlouhodobě vydržet bez nějaké újmy na zdraví.  Doufám, že to bude brzy.  

4. Tam, kde jsou nízké mzdy je jistě firemní vedení  znepokojeno velkou práceneschopností. Neplní se plánované úkoly, a proto jsou prémie buď velmi krácené, nebo se neberou vůbec žádné.  A teď se někdo diví, proč operátoři výroby jsou tak často na PN. Odpověď je jednoduchá. Za takových mzdových podmínek se nevyplatí chodit do práce, lépe je marodovat. Jenomže ona ta zvýšená nemocnost je také opodstatněná, je to důsledek lidské přepracovanosti, a proto jsou lidé nejen unaveni, ale často i skutečně nemocní. Proč? Přiměla je k tomu samotná firma svojí politikou. Nízkými mzdami většinu lidí donutí chodit na dva až čtyři přesčasy, což představuje 24 – 48 hodin práce za měsíc navíc. A to se někde musí projevit, čímž nemyslím na výplatní pásce. Místo toho, aby lidé byli doma a odpočívali, chodí do práce z ekonomických důvodů, tedy z povinnosti, takže to připomíná návrat k feudalismu a nevolnictví. To je skutečně moc smutné.

5. Dobrý ředitel má dostatek potřebných kompetencí.  K nim patří i kompetence o mzdách a odměnách lidí, které je třeba vhodně motivovat k práci a také k přemýšlení. Má-li být pracovník loajální, držet a cítit s firmou a nemít zaječí úmysly, musí být vhodně motivován. Jaké jsou jeho schopnosti, to by se mělo poznat za půl roku, maximálně za rok a pak by se mu mělo oznámit, že se s ním dále počítá nebo nechť si hledá jiné zaměstnání. Těm, kteří tam zůstanou, a určitě jich bude většina, se má nabídnou jak přiměřená a perspektivní práce, tak i přiměřená mzda. Pokud ředitel firmy nemá potřebné kompetence, aby rozhodoval o mzdách a odměnách a lidi vhodně motivoval k práci a přemýšlení, k řízení může používat jen metody donucovací.  Ve všech vyspělých firmách dobře vědí, že toto je už zastaralý a dávno překonaný způsob řízení a že bez správné motivace lidí se nedá dosáhnout prakticky žádného dobrého výsledku. 

Já pevně věřím, že tak jak při zdaňování firem se snížením sazby daní dosáhlo navýšení objemu vybraných daní, se podobného efektu dosáhne i ve velkých firmách, kde se zvýšením mezd a případně i úpravou pracovní doby dosáhne vyšší efektivnosti a tedy ziskovosti firmy.