Proč ztroskotal socialismus?

Téměř všichni, kteří mají 40 a více let, by na tuto otázku dokázali bez problémů odpovědět, protože tuto dobu prožili a poznali. Zkuste to ale vysvětlit nějakému Laponci, který touží na svém území budovat společnost bez velkých kapitalistů.

Většina z nás, kdyby takovou otázku dostala třeba u maturity, by nadšením vyskočila, protože by o tom dokázala velmi dlouho a zajímavě mluvit. Nejprve by maturant popsal situaci a pak by popisoval všechny nedokonalosti, které v této společnosti byly, počínaje nemožností podnikání, vycestování, jiného názoru, jiných politických stran apod. Když by k tomu dal ještě pár běžných vět a nějakou tu svoji zkušenost, s úspěchem by odmaturoval. Jenomže tak můžeme mluvit jenom my, kteří jsme ten socialismus poznali, co jsme v něm několik let žili a pracovali. Proč se ale skutečně této společnosti nedařilo a nemohla být úspěšná v takové podobě jak si ji představoval Lenin a jak ji potom praktikoval Stalin a všichni jeho následovníci, to nám ukáže až pohled na vývoj do minulosti.  Ze školních lavic víme, že jednou z prvních společností byla prvobytně-pospolná. Potom se někde vytvořila společnost otrokářská, následovala feudální a kapitalistická a následně socialistická. Když se na všechny podíváme, zjistíme, že se v nich vyskytují jen dva druhy vlastnictví a to vlastnictví výrobních prostředků a vlastnictví člověka člověkem. Začalo to vlastnictvím půdy, potom vlastník potřeboval k půdě i pracovní sílu – otroka a potom nevolníka, potom najednou začal získávat bohatství a uznání prostřednictvím výrobních prostředků a tak si mohl dovolit lidskou sílu uvolnit a dát ji svobodu. To byl kapitalismus. A potom přišel pokus o novou spravedlivější a bohatší společnost, který ale po určitém experimentu ztroskotal, protože stále více lidí bylo s něčím nespokojeno. S čím, na to si odpovězte každý sám, možností máte více. Co ale jednou budou říkat historici o tom, proč socialismus ztroskotal? Podstatou pádu celého systému bylo to, že tento systém udělal krok zpět při zavádění vlastnických vztahů. Tím, že zakázal jedno – vlastnictví výrobních prostředků, otevřel cestu druhému – vlastnictví člověka člověkem a zavedl něco, co už bylo ve vyspělejší společnosti odstraněno. Proto téměř každý, kdo chtěl být společensky úspěšný, musel sáhnout po tomto způsobu práce, kde jednotlivci nebo vybrané skupiny rozhodovali o osudech druhých. A tak se vlastně člověk stal určitým nevolníkem ve společnosti i když mu společnost zajišťovala i určité sociální jistoty, které v kapitalismu ještě nebyly.

Ale - za posledních 30-50 let se svět skutečně pohnul dál velmi rychlým tempem a člověk si prakticky vůbec neuvědomil, že vznikla třetí forma vlastnictví, kterou je vlastnictví  informací. V dnešní době, chce-li být člověk bohatý a úspěšný, už nemusí vlastnit jen člověka nevolníka nebo výrobní prostředky, ale může vlastnit i dostatek kvalitních informací. A právě tato forma vlastnictví hlavně v poslední době nabývá na mimořádném významu.  Máte-li dobré vzdělání a potom dostatek dalších potřebných informací, může z vás být osobnost velkého společenského významu a můžete dosáhnout i značného společenského postavení.

A tak si kladu otázku, když kapitalismus nastartoval prudký rozvoj společnosti a to jen díky tomu, že z cesty smetl jeden druh vlastnictví – člověk se stal svobodným, nenastane další prudký rozvoj teprve tehdy, až třetí forma vlastnictví z velké části nahradí druhou? Měli bychom si proto položit otázku. Když bylo v minulosti nutné, aby společnost prudce poskočila, bylo nutné osvobodit člověka. Nečeká nás v brzké budoucnosti něco podobného? Mají-li se v budoucnu v plné podobě prosadit informace a vědění, nebude třeba ne odstranit, ale nějak osvobodit kapitál a to tak, aby přitom neklesala životní úroveň a lidská důstojnost měla stoupající trend?