Mládenci, proč ta děvčata tak trápíte?

Také si myslíte, že by ta mládež krom ovládání mobilů a počítačů mohla umět i něco praktičtějšího do života?

Tento víkend byl fašank a tak jsem ho strávil ve společnosti a večer jsem zašel na místní krojový ples s dechovkou. Muzika byla výborná, nálada taktéž, hrálo se, zpívalo a tancovalo se. A samozřejmě byla i bohatá tombola. Krojovaných i nekrojovaných bylo hodně, ale parket byl velký, takže místa na tancování bylo dost pro každého. Ten večer snad neměl chybičku až na jedno, že to těm tanečníkům na parketu moc nešlo.  A nešlo to jak některým starším pánům, tak velmi často i mnohým mládencům, kteří byli v krojích. Viděl jsem to sám, ale bavily se na tom i moje sousedky, které nevěřícně kroutily hlavami. A tak jsem se jich zeptal, jak by se ony zachovaly, kdyby si pro ně přišel někdo takový, kdo tancovat neumí a ani nešlape do taktu. A jejich odpovědi mě trochu překvapily. „Dnes bych ho odmítla a našla bych si nějakou výmluvu, ale když jsem byla svobodná, neměla jsem odvahu někoho odmítnout, i když jsem věděla, že to bude trápení. Ale v mládí jsem si chtěla zatancovat, to víš, byla jsem mladá holka a každý kluk byl dobrý na seznámení.“

K české identitě patří svíčková, smažený sýr, pivo, hokej, houbaření, cimbálka nebo dechovka a podceňování se. A právě to poslední je možné pozorovat i zde. Muži se podceňují, nevěří sami sobě a neprojeví žádný zájem naučit se tancovat, i když vědí, že tím hodně ztratí na přitažlivosti. Většina děvčat umí tancovat, chce si dobře zatancovat, ale když narazí na ty tzv. netanečníky, musí zaťat zuby a nějak to vydržet, neboť slušné je, že se neodmítá. A to je potom trápení. Celkový dojem z takové zábavy je pro taková děvčata potom mizerný.  

Co by se stalo, kdyby se spojilo praktické s užitečným? Pohybu má naše mládež málo, cvičit v tělocviku se jim nechce, takže jedna hodina týdně by se třeba v osmé třídě mohla věnovat tancování, když už zanikl zpěv. Tam by se mohli žáci za těch asi 40 hodin naučit hlavně polku a valčík, případně i jiné společenské tance. Naučily by je to paní učitelky, protože ty tancovat většinou umí. Mládež by měla pohyb, chvíli by nemyslela na mobil a takové hodiny by jí posloužily jako praktická příprava do dospělosti a do manželství.  Zabily by se tak dvě rány jednou ranou – výuka něčeho potřebného do běžného života a hodina pohybu za týden navíc. Nešlo by o tom popřemýšlet?