Proč nechci být prezidentem této republiky

Krátké zamyšlení k současným volbám prezidenta republiky, především, co by mohl v budoucnosti prosadit.

Od vánoc do Silvestra jsem stejně jako mnozí z vás potkal docela hodně lidí. Bavili jsme se o ledačems, ale bylo zajímavé, že až tři z nich mi položili takovou zajímavou otázku: Proč nechci letos kandidovat na prezidenta této republiky. A protože to nebylo vždy řečeno jen ironicky, ale i vážně, řekl jsem si, že k tomu podám takové vysvětlení tam, kde se to dá, to je zde na blogu. Ti tři to asi číst nebudou, ale úsudek si udělají jiní a možná, že to povede i k tomu, že se někteří zamyslí i nad tím, koho volit a co by se od budoucího prezidenta mělo očekávat. Takže jak to bylo.

Před pěti lety, když mi bylo 63 a byl jsem ještě takové ucho, vyšlo v místních novinách, že bych rád kandidoval na pozici prezidenta. Nebyla to žádná legrace, myslel jsem to vážně, protože mám masarykovskou povahu i podobné myšlení. Rodinné okolnosti ale tomu zabránily. Dnes, když jsem o pět let starší a mám Masarykovy roky nástupu do této funkce, bych už mohl kandidovat, ale nebudu. Proč? Tato společnost je tak rozštěpená a špatná, že si dobrého prezidenta, jakým byl prezident Masaryk, nezaslouží. Někde v bibli je napsáno, když Bůh odpovídal někomu: A nezahubil bys toto město, kdyby tu žilo 50 spravedlivých a On odpovídá – ne. A kdyby jich bylo jen 20 také bys město nezahubil? A On znovu odpovídá ne. A počet těch spravedlivých v této společnosti je tak malý, že si společnost říká o svoji budoucnost. Toto je něco, co mě trápí, ale sám jsem dospěl k určitému závěru. Je lépe nechat tuto společnost topit se a až budou všichni až po krk ve vodě, potom se vzpamatují a potom si toho, kdo se jich zastane, budou vážit. A nebude ani potřeba, aby jim to vysvětloval, oni sami pochopí, že ten lidský egoismus, závist a nesnášenlivost, která tu vládne, vznikla vývojem, pýchou a lidskou namyšleností. Až příliš mnoho lidí si myslí, že jsou bůhvíco, nemusí se řídit ničím, nikoho poslouchat a mohou si dělat co chtějí, aniž by nesli odpovědnost a důsledky.  A přispěl k tomu i ten slavno-neslavný internet, kde se dočtete informace, které nemají s pravdou nic společného. Dělají z člověka blbce, a když se dá víc takových blbců dohromady, chovají se jak stádo, které nezná hranic svého chování. Lidé si často neuvědomují, že jsou věci, které jsou neřešitelné nebo mají jen několik špatných řešení a vy musíte z nich vybrat jen to nejméně špatné. Smůla je v tom, že lidé více věří jednou napsané blbosti jak pětkrát vyslovené pravdě. Osobně si myslím, že ve světě tak propagovaný internet udělal mezi lidmi více škody než užitku a bude potřeba s některými informacemi, resp. jejich šiřiteli něco udělat. Vypadá to tak, že se prakticky celý vyspělý svět dostal do situace podobné Francii z roku 1790, kdy pokus o zdemokratizování společnosti přerostl v anarchii a tuto společnost teprve Napoleon svojí diktaturou přivedl znovu do normálního stavu. Chci tím říci, že kromě energetických a ekologických otázek budeme muset vyřešit velmi závažný problém, kdy se společnost přehoupla ze společnosti demokratické do značné anarchie a z té bude možné se dostat jen zavedením určité diktatury. To se bude týkat jen lidí divných a nepřizpůsobivých, protože ostatní v takové společnosti nebudou mít problémy. Pokud se včas společnost nevzpamatuje, zabředne v určitém chaosu. V udržování klidu a pořádku jsou v problémech jak v USA, tak i v Německu, Anglii, Itálii, Francii, takže to muselo potkat i nás v Česku a na Slovensku.

          Koho by tato společnost momentálně potřebovala na místě prezidenta? Myslím, že by to měl být takový praktický filosof, jako byl prezident Masaryk. Měl by vidět do více problémů a všechny tak nějak postupně řešit. Masaryk se věnoval hlavně těmto otázkám: otázka česká, ruská, sociální, historická a náboženská. A ruská je teď také aktuální kvůli válce na Ukrajině. Česko přijalo po Polsku druhý největší počet uprchlíků, proto myslím, že by tuto otázku měl řešit i současný prezident. Já se přiznám, že na ty rusáky moc nadávám za ten jejich vpád na cizí území a Ukrajincům přeji, aby to přežili a nějak se z toho ve zdraví dostali. Proč? No protože se vlastně jedná o něco podobné jako jsme zažili my sami v roce 1938, kdy nám Němci chtěli ukrást část území, kde žilo převážně německy mluvící obyvatelstvo. A jak to dopadlo víme a jsme za to moc rádi, protože jsme nezůstali rozlohou až tak malí a můžeme jezdit do našich hor. Ale správný prezident by si měl položit také otázku, neobávají se Rusové fakt něčeho? A skutečnost je taková. Byli velcí a už jsou rozlohou menší, měli 240 milionů, dnes mají jen 140 milionů obyvatel. Smůla je ta, že jsou rozlezlí po celém bývalém Sovětském svazu, což bylo v té době normální. Já osobně vidím problém i v tom, že Rusko se může cítit vojensky ohroženo, i když armádu mají silnou a dobře vyzbrojenou. Proč? V zemích NATO žije dnes téměř miliarda obyvatel, zatímco Rusů je jen 140 milionů! A připomeňme si rok 1962, jaký strach měli Američané z malé Kuby a tam umístěných ruských raket. Nechci vám vnucovat svoje názory, jen se zkuste nad tím zamyslet.

      A jaké vidím řešení pro tuto situaci za takových 20-30 let, které se bohužel už asi nedožiji. Tak jako všechno podobné v minulosti, např. válka ve Vietnamu, tisíce bomb a tisíce mrtvých – bylo to zbytečné a k ničemu, rozdělení Německa a potom sjednocení, východní Asie za druhé světové války a následná spolupráce. A téměř vše se po těch 30 letech obrátilo a nové generace našly hospodářskou spolupráci a už nejsou nepřáteli. Tak si myslím, že i Ukrajina s Ruskem bude součástí nějakého evropského společenství, podporujícím tento trh před trhem čínským, indickým a americkým. V opačném případě by tu v Evropě zůstalo jenom stavebnictví, zemědělství, lehký zpracovatelský průmysl a ještě nějaké ty místní služby. No, byly by to nic moc vyhlídky pro nás Evropany. Já ale věřím v lepší celosvětové zítřky, i když to naše děti nebudou mít vůbec jednoduché.

        Takže závěrem bych to tak trošku zrekapituloval. V souvislosti s volbou prezidenta jsem rád, že mě žádný novinář tehdy ani dnes neoslovil, protože:

- bych mohl svými názory zaujat značnou část obyvatelstva a ti by mi mohli dát svůj hlas,

- stát se prezidentem v této špatné společnosti není žádná odměna, ale trest a tu platí, že za každý dobrý skutek, který uděláte pro společnost, má být člověk náležitě potrestán,

-nemám zbytečné miliony, abych sháněl 50 tisíc podpisů, které dalším osmi kandidátům budou i tak zbytečné. Považuji to za blbost, sám jsem podepsal kandidaturu dvěma osobám a vůbec jsem tehdy nevěděl, o koho se jedná. Jsem pro zrušení tohoto nesmyslu.