Jaké práce jsou už neúnosné pro většinu zaměstnanců?

I když život nám dnes komplikují inflace, dostupnost bydlení a válka na Ukrajině, které neumíme ovlivnit, jsou situace, které bychom ovlivnit dokázali, ale málo se to řeší.

I když jsem vysokoškolák, měl jsem možnost si vyzkoušet manuální práci přímo ve výrobě v několika firmách a to po dobu několika let. Proč? Práce v kanceláři mě moc neuspokojovala a také jsem si chtěl vyzkoušet, jaké to je fyzicky pracovat v nepřetržitém provozu, jak se takový člověk cítí. Zajímaly mě také mezilidské vztahy, to je mezi lidmi navzájem a vztahy nadřízenosti a podřízenosti. Pracoval jsem tak v jedné firmě v Brně-Slatině, Bzenci a Holíči, což je Slovensko. Všechny firmy měly více jak 500 zaměstnanců. I když se mnozí při čtení tohoto článku zde najdou, snažil jsem se psát všeobecně, protože stejné nebo podobné situace jsou určitě i v jiných firmách a proto by se s tím mělo něco dělat.  

První problém – označil bych to jako nezvládnuté zapracování nových zaměstnanců.

Ve firmě přijímali denně skutečně hodně nových zaměstnanců. Přivedli nás na pracoviště a řekli, tu se zapracujete. Zapracují vás naši zkušení dlouholetí pracovníci. Pracoviště se skládalo ze šesti pracovních míst, sedělo se u jednoho stolu vždy tři proti sobě. Jedna operace trvala asi 10 sekund, takže na začátku bylo jen několik součástek, které se skládaly, a po minutě práce byl hotový celý výrobek. Za minutu tak bylo vyrobeno postupně šest výrobků, za hodinu přes 300 a za změnu, spočítejte si to, ale vychází to přes dva tisíce kusů. V čem je problém? V tomto případě v zapracování nových osob. Při takové nenáročné práci se člověk relativně rychle zapracuje, ale to se zapracuje jen na jednom pracovišti. Když se pak stane, že vás v jiný den přeřadí na jiné z těch šesti pracovišť, nemohou o vás chtít hned stejnou zručnost a to jen na základě toho, že se na tu práci, třeba souseda, denně koukáte. Dívat se a získat zručnost je úplně něco jiného. Takže nejen pro pracovníky, ale především pro menežery. Chcete-li, aby lidé práci ovládali, dejte jim dostatek času na zapracování. V tomto případě by měl každý pracovník pracovat na každém pracovišti půl hodiny až hodinu, někde i více a teprve potom být zařazen do kolektivu, který by pracoval podle podnikových norem. Po hodinovém zapracování nečekejte, že budou noví pracovníci trhat normy všude, kam je postavíte nebo posadíte. Nestane-li se to tak, hned na začátku pracovníkovi práci zprotivíte.

Druhý problém – zaměstnavatel udělá z člověka robota

Jsou pracoviště, kde můžete pracovat v rytmu, jaký si sám stanovíte, ale často jste součástí kolektivu, kde se musíte přizpůsobit tempu ostatních. Abyste ostatní nebrzdil, musíte udělat každou minutu několik stejných úkonů a výrobek posunout dál, kde už čeká jiná osoba. Klasická pásová výroba, kde výrobě vládnou normy. Ty byly stanoveny skutečně vysoké, takže splnit je bylo docela náročné.  Takže odskočit si někam v případě potřeby – neexistovalo, kýchnout, vysmrkat se nebo se jen tak protáhnout, to prostě nešlo, zdržoval byste ostatní. Jaké by mělo být doporučení odborů? Při vysoké opakovatelnosti s jednostranným pohybem by měla být každou hodinu krátká přestávka a to nejen kvůli očím, ale i rukám, nohám i páteři, aby se svaly nezasekly, a aby člověk dokázal chvíli myslet i na něco jiného.  

Dokud tyto opakující se práce ještě nedělají roboti, musí to dělat lidé. Ale ti nejsou a nikdy nebudou roboty. V jiné firmě byla také velká fluktuace a já jsem po několika letech měl možnost s mnohými mluvit a položit jim otázku – proč odešli? Nedalo se to vydržet. Dvanáctihodinová pracovní doba. Nevolníci si před více jak dvěma stoletími vydobyli osmihodinovou pracovní dobu a dnes ji tu máme zase. Kde by neměla být? Tam, kde se dělají celou směnu krátké a mnohokrát opakující úkony, to je 60, ale v některých případech jen 30 úkonů za hodinu. Aby vám z toho nezačalo blbnout po psychické stránce a zároveň si nezničili zdraví, bude muset být v takových případech maximálně osmihodinová pracovní doba. V opačném případě to lidé nevydrží bez ohledu na to, zda jsou mladí nebo starší. Tu musí být dostatek času na regeneraci a na to, aby si tělo zvyklo i na jiný pohyb. Takže odbory, máte úkol prosadit, aby tam, kde se za osmihodinovou pracovní dobu uskuteční více jak 480, v některých případech jen 240 stejných úkonů, byla maximálně osmihodinová pracovní doba. V opačném případě bude velká nemocnost a následně fluktuace. V žádném případě se to nespraví jen vyššími mzdami nebo příplatky za práci v noci nebo přesčas. Ani předčasný odchod do důchodu nepřinese lidem na takových pracovištích uklidnění na duši, těle a v rodině.