Jsou odvody na zdravotní a sociální pojištění pro firmy nějakým trestem?

Některé strany mají ve svých programech návrh na snížení odvodů na zdravotní a sociální pojištění. Je to sice pěkné, ale málo reálné, ale hlavně pro to není důvod. 

Kdyby pak taková strana ve volbách zvítězila, asi by se sazbami nic neudělala, protože by měla nižší příjem a potom by také musela na nějakých výdajích ušetřit. A jaké výdaje by krátila, to už tam nikde nevyčtete. Dalo by se to pojmenovat jenom jako populistické a získávají se tím hlasy voličů.

Já bych jen chtěl upozornit na tohle. U běžných zaměstnanců se strhává z platu na zdravotní pojištění 4,5 % a na sociální pojištění 6,5 %, zatímco zaměstnavatel platí na zdravotní pojištění 9 % a sociální pojištění 25 %, tedy odvádí navíc 34 % z hrubé mzdy. To nějak vypadá tak, jakoby mu stát nařizoval, že musí tyto odvody odvádět za zaměstnance a je to jakýsi trest za to, že je vůbec zaměstnává. Potom je velmi jednoduché někam napsat, že budeme usilovat o snížení takových sazeb a získáme si tak sympatie určité skupiny voličů. Ve skutečnosti je to trošku jinak. To rozdělení sazeb na ty, které budou platit zaměstnanci a zaměstnavatelé, vzniklo někdy v minulosti v nějaké docela osvícené hlavě a to proto, aby zaměstnanci platili daně, ale jen takové, aby se moc nebouřili a zbývající tíha se přenesla na zaměstnavatele. Ten to musel nějak přijat a vyrovnat se s tím. Tak se to zavedlo v jedné a potom v dalších zemích a jeví se to jako docela rozumné řešení. Téměř všichni jsou spokojeni, jen zaměstnavatelé si občas postěžují, že jsou pro ně zaměstnanci příliš drazí.

Jaká je však skutečnost? Skutečná mzda se skládá ne ze dvou, ale ze tří položek a to: 1. mzda vyplacená zaměstnanci, 2. částka přiznaná zaměstnanci, ale mu nevyplacená, ale stržená z celkové částky (daň a odvody na zdravotní a sociální pojištění) a 3. mzda zaměstnanci vůbec nepřiznaná, to zdůrazňuji, ale rovnou odvedená ve výši 34 % na zdravotní a sociální pojištění a hrazená firmou. Těch 34 % není žádné dobrodiní nebo milosrdenství firem nebo naopak bezohledné utláčení a vykořisťování firem od státu, ale životní nutnost. Vytváří se zdroje na financování ze solidarity. Ve státních fondech se vytvářejí prostředky, které jsou potřebné k úhradě zdravotně postiženým a sociálně znevýhodněným osobám. Z výše takových odvodů lidé vědí, že něco platí, ale neplatí moc a tak moc nekřičí a jsou docela spokojeni. Stejný efekt jak pro občany, tak i pro stát by se dosáhl tehdy, pokud by mzdy zaměstnanců byly v průměru o 34 % vyšší a zaměstnaným by se strhávalo ne současných 11 %, ale 45 %. Takové srážky by se asi málokomu líbily, i když na čistém příjmu by se nic nezměnilo.  Taková struktura úhrad vede k tomu, že můžeme mluvit o tom, že se vlk nažral a koza zůstala celá, tedy většina účastníků je spokojena. A nejsme na tom špatně ani v porovnání s celoevropským průměrem, kdy např. v Rakousku jsou celkové odvody ještě o 2 % vyšší. Mám-li se vrátit k původní otázce, zda odvody jsou pro firmy trestem, tak odpovídám, že ne. Jsou jen částkou, kterou měl původně dostat zaměstnanec za svoji práci.