Úvaha na tím, zdali a jaké máme důvody vzpomínat na císaře Napoleona. Zkuste se proto trochu zamyslet a zároveň si i trochu započítat.
Předkládám vám doslovný text z jedné brněnské internetové stránky s datem 22.11.2014. Jde o pozvánku na jednu vzpomínkovou akci:
„Akce je připomínkou příjezdu císaře Napoleona do Brna v roce 1805 a jeho pobytu v Místodržitelském paláci. Připraven je pochod centrem Brna, slavnostní příjezd kočáru s Napoleonem k Místodržitelskému paláci, modlitba za padlé. Návštěvníci si mohou zakoupit také francouzské speciality … .“
Je zajímavé, jak si my lidé dokážeme překroutit historii, pokud nám slouží k určitému prospěchu. Pro mne byl Napoleon sice šikovný vojevůdce, ale přece dobyvatel, který se chtěl zmocnit velké části Evropy vojensky, tedy násilím, což vždy vedlo k nastolení určité nesvobody.
Já se pokusím tento text přeložit do srozumitelnější řeči. Napoleon přijel do Brna v roce 1805 před bitvou u Slavkova, Hitler se v Praze na Pražském hradě objevil v roce 1939. Rozdíl mezi těmito daty je 134 let. Pokud k dnešnímu roku 2014 připočteme toto číslo 134 dostaneme číslo 2148. To je náš nový rok, kam se myšlenkami přeneseme a budeme předpokládat, že se lidstvo samo nevyhubilo válkami nebo ho nezničil náraz nějakého meteoritu nebo jiná přírodní katastrofa. V tomto roce 2148 bychom tak našli na internetu zajímavou pozvánku na akci s tímto textem:
„Akce je připomínkou slavného příjezdu vůdce Adolfa Hitlera na Pražský hrad v roce 1939 a jeho pobytu v Praze. Návštěvníky přivítají zástupci města Prahy, můžete si s nimi nebo se svými přáteli připít skleničkou koňaku značky Adolf Hitler a zavzpomínat na různé německé speciality oné doby a můžete si i zatancovat.“
Tak a máme tentýž text, který nám nějak už moc pod fousy neleze. Proč? Protože mnozí ještě moc dobře víme, kdo to byl Hitler a jaké způsobil škody a ztráty na životech a zdraví mnohých našich předků. Aby nám to bylo ještě zřejmější, převedeme si některé údaje roku 1805 do roku 1939. V bitvě u Slavkova, která by se vzhledem k místu boje měla spíše jmenovat bitva u Brna, stálo proti sobě asi 140 tisíc vojáků, kteří tam nějakým způsobem museli dojít z Francie, Ruska nebo jiných částí Evropy. Přiznám se, že bych tento výšlap osobně nechtěl podstoupit i když turistiku mám rád. Porovnáme-li tento počet s počtem obyvatel tehdejšího Brna, potom by v roce 1939 muselo být kolem Brna rozloženo a připraveno k boji kolem milionu vojáků, jinak řečeno celá Praha. Umíte si to představit, já ne a ani nechci. Co škody a chaosu a jakou bídu a utrpení u obyčejného obyvatelstva by jen takový přesun způsobil, to si nechci ani představit. Sám jsem poznal a mnozí z čtenářů si určitě vzpomenou na rok 1968 a vpád pěti socialistických armád do Československa. Kolik nepříjemných situací tu nastalo na cestách nebo jiných plochách, kolik strachu a hrůzy jsme zažili a jakou budoucnost jsme očekávali, to si mnozí z vás ještě vybaví. A to prosím sem přijelo méně než sto tisíc vojáků vycvičených, informovaných a docela dobře potravinově zásobených.
Měli bychom více vzpomínat na ty, kteří si to zaslouží. Daleko raději bych uvítal, kdyby se podobná vzpomínková akce zorganizovala např. v Hodoníně při příležitosti 90 let od roku, kdy sem poprvé jako prezident přijel na návštěvu až v roce 1924, tedy po více než 5 letech co nastoupil jako osobnost na pozici uznávané hlavy státu. Nemusely by se klást jen věnce k soše pana prezidenta, ale mohlo by to být spojeno i s nějakým kulturním programem. Myslím, že pro nás prezident Masaryk udělal více než francouzský císař Napoleon.
