I toto je příčinou hospodářské krize

Současná makroekonomie má mnoho směrů, ale pokud tomu dobře rozumím, v praxi převládají dvě teorie a s tím spojená řešení usměrňování ekonomického vývoje.

První je klasická reprezentovaná panem Keynesem a druhá monetaristická reprezentovaná panem Friedmanem. Nejsem kompetentní je hodnotit, přesto se mi zdá, že tyto teorie nejsou schopny reagovat na současné světové hospodářské problémy, zdá se, že využití těchto teorií v praxi je málo účelné a proto jsou už zastaralé. Osobně vidím problém v tom, že více nezohledňují příjmovou strukturu jednotlivých skupin, které se na výrobě a službách podílejí. Dovoluji si proto předložit k zamyšlení něco, co by dokázalo lépe analyzovat současnou příčinu krize a tím z toho vyvodil i důsledky. Tato analýza bude vycházet z těchto předpokladů:

1. Současná spotřeba je trojího druhu a to osobní, která se pohybuje kolem 55 %, firemní – investiční asi 25 % a společenská 20 %. V níže uvedeném příkladě se budeme pro zjednodušení věnovat jen prvním dvěma i když společenská spotřeba hraje velmi významnou roli. Tu necháme odborníkům pro hlubší bádání. Poměr spotřeby osobní a investiční je tedy 55 : 25, po pronásobení potom 100 : 45.

2. Známe velké množství nákladů (účetní osnova), ale pokud se na každou nákladovou položku podíváme trochu jinak, to je půjdeme pozpátky, zjistíme, že tam někde v minulosti vznikly jako součet dvou položek – prapůvodní mzda a prapůvodní zisk u některého z podnikatelů. Když potom sečteme všechny tyto mzdové a ziskové položky získáme sumu nákladů a tedy i cenu, za kterou se dané zboží prodává (vše bez DPH). Tak můžeme pochopit, proč tolik stojí kubík štěrku, barel ropy i jak se rozdělí námi zaplacené úroky a poplatky mezi zaměstnance a vlastníky banky.

Pokud je nám toto jasné, přikročíme k příkladu.

Příklad:

Vyrobíme zboží, jehož celková cena bude představovat výše uvedenou hodnotu 100, výroba investic by měla dosáhnout ceny 45, což odpovídá optimální skutečnosti. A nyní se ptáme za jakých podmínek můžeme mluvit o rovnovážném stavu v hospodářství, to je stavu, kdy se všechno zboží prodá? Příklad je bez zahraničního obchodu. Nákladové vstupy výroby jsou následující:

1. Zboží:      mzdy = 70, zisk = 30, celkem = 100

2. Investice: mzdy = 30, zisk = 15, celkem = 45

Z výše uvedeného příkladu je jasné, že k rovnovážnému stavu, to je k výprodeji veškerého zboží může dojít jen tehdy, pokud se v celém hospodářství, tedy ve výrobě zboží a investičních statků, vyplatí tolik mezd, které se bude rovnat hodnotě všech cen zboží, které se dostanou na trh = 100. Z příkladu je zřejmé, že k rovnovážnému stavu dojde tehdy a jen tehdy, pokud hodnota mezd ve výrobě investic se bude rovnat hodnotě započítaného zisku u výroby zboží (M 2 = Z 1 = 30)

Že tomu tak není, to nám ukazuje současný stav hospodářství ve světě. Bude proto třeba udělat některá z těchto opatření.

1. snížit objem zisku zahrnutý do ceny při výrobě zboží a to v závislosti na objemu investic,

2. zvýšit objem produkce investic,

3. v případě zahraničního obchodu zahrnout obchodní bilanci dovozu a vývozu zboží a tu zohlednit při vyčíslování rovnovážného stavu.

Současná problematická hospodářská situace je důsledkem nevyvážené kombinací všech tří položek, které se nějakým způsobem odchýlily od optimálních, což konkrétně znamená, že se mimořádně zvýšil dovoz zboží ze zahraničí, došlo k omezení výroby investic a zisky podnikatelských subjektů jsou v porovnání s objemem vyplacených mezd vysoké.

Zde proto vidím budoucnost ekonomických analýz a s tím spojených ekonomických regulátorů. Silný význam by právě měla získat společenská spotřeba, ale to jen za předpokladu efektivního vynakládání nákladů, to je především vysokým poměrem mezd na úkor zisku, co se bohužel moc neděje.